Slovesa 5

Neurčitý způsob - infinitiv 5.1.

-tvoří se přidáním částice to před sloveso, odpovídá koncovce -t (i) v češtině.

Vyjimky , kde je neurčitý způsob bez to

- způsobová slovesa

can, may, must, shall, will ( včetně  tvarů should, would, need not )

- slovesa v infinitivu, následující po způsobových slovesech

I can go, you must sit -mohu jít, musíš sedět

- po pomocných slovesech

do a did v otázce a záporu

I do not come, they did not speak - nepřicházím, (oni) nemluvili

- po smyslových slovesech

see, hear, watch, feel

I hear her sing slyším ji zpívat

- o některých dalších jako

let mak, help

let me help you - dovolte mi, abych vám pomohl

Časování 5.2.

Pomocná slovesa

Stojí obvykle s dalším větným členem a užívají se ke tvoření různých časů.

Při časování mají ve všech osobách shodné tvary, pouze 3. osoba jednotného čísla ( a v případě to be 1. osoba) má zvláštní tvar.

Otázka se tvoří pouhým přehozením slovesného tvaru a zájmena.

Zápor přidáním slůvka not za sloveso.

Osobní zájmeno u vět s nevyjádřeným podmětem nelze vynechat.

Rovněž i v holých odpovědích je nutno zájmeno i sloveso zopakovat, pouhé yes nebo no je v odpovědi považováno za neslušné

Is she young? Yes, she is - Je mladá? Ano, je.

To have -mít

Jako významové slovese se většinou opisuje pomocí got

I have got a book - mám knihu.

V minulém čase má jednotný tvar had

To do - dělat

Kromě vlastního významu se používá především jako pomocné sloveso ke tvoření otázky a záporu všech významových sloves ( kromě to be a způsobových sloves)

V minulém čase má pro všechny osoby jednotný tvar did.

to be - být

to have - mít

to do - dělat , činit

Způsobová slovesa 5.3.

Způsobová slovesa ( též postojová nebo modální) nemají sama plný význam, vyjadřují vztah mluvčího k ději a většinou se jich užívá ve spojení s neurčitým způsobem jiných významových sloves.

can má v minulém čase tvar could . Tento tvar se používá i při tvoření kondicionálu.

Lze nahradit opisem to be able - být schopen

may - smím

má v minulém čase tvar might. Tento tvar se používá i při tvoření kondicionálu.

must - musím

se v infinitivu nahrazuje opisem to have to.

I must go = I have to go - musím jít

Způsobové sloveso musí stát vždy s infinitivem významového slovesa vedle sebe

you can go there může tam jít

we must do it musíme to udělat

V kladné větě se may - smím prakticky neužívá, omezuje se většinou na otázku v l. os. jedn.č.

may I take it? - smím si to vzít?

Pozor při záporu dochází k významovému posunu:

Záporná otázka se u způsobových sloves prakticky nevyskytuje, jedině jako výraz překvapení a údivu.

Ostatní tvary způsobových sloves 5.4.

pomocná slovesa s významem způsobových shall - mít (povinnost)

will - chtít

Shal, Will

jako významová se užívají jen omezeně.

Shal I open mám otevřít?

shal he go má jít

you shall see uvidíš (hrozba)

I will do it chci to udělat

will you have it? chceš to ( mít)?

he will finish it dokončí to ( určitě)

Převážně se však používají jako pomocná k tvoření budoucího času.

V kondiciálu mají jednotný tvar should a would.

Stažené tvary pomocných a způsobových sloves 5.5.

Stažené tvary se používají v hovorové řeči. Pouze v kladné otázce zůstává vždy plný tvar.

V písemné formě by se měl tento způsob omezit jen na přímou řeč.

Místo vypuštěných samohlásek se píše apostrof.

Slovesa významová pravidelná 5.6.

Přehled časů a způsobů

Přítomný čas 5.7.

Časování

Přítomný čas má jen dva tvary- ve všech osobách jednotného i množného čísla shodný s infinitivem ( bez to), pouze ve 3. os. čísla jedn. se přidává -(e)s .

Tvoří a vyslovuje se stejně jako množné číslo podstatných jmen.

I go jdu

I do dělám

I say říkám

I try zkouším

he goes jde

he does dělá

he says říká

he tries zkouší

Otázka

Otázka se tvoří pomocným slovesem to do.

Slovesný tvar do ( ve třetí os. č. jedn.does) se postaví před významové sloveso se zájmenem

Do you live in this house? Žiješ v tomto domě?

Does your mother work here? Pracuje tvá matka zde?

Zápor

Zápor rovněž využívá slovesa do. Před sloveso se klade ve formědo not (don't) , resp.does not (doesn't)

I do not live here nežije zde

She does not know him nezná ho

V záporné otázce se dává slůvko not mezi os. zájmeno a sloveso

Do you not see it? Nevidíte to?

Does she not work? Ona nepracuje?

ale ve staženém tvaru zůstává složeni

don't (doesn't) pohromadě

don't you see it? nevidíte to?

doesn't she work? ona nepracuje?

Rozkazovací způsob

Ve 2. os. jedn. i mn. čísla je tvořen pouze neurčitým způsobe bez to

say it řekni to!

come here pojď sem!

be careful buď opatrný!

Záporný rokaz se pak tvoří pomocí do , předsunutím do not (don't)(včetně slovesto bea to do)

do not buy it nekupj to!

do not do it nedělej to!

do not be late nechoď pozdě!

Rozkazovací způsob l.os.mn. čísla používá vazby let us doslova nechejte nás

let us go pojďme !

let us play zahrajme si !

let's have a coffe dejme si kávu!

obdobně lze tvořit rozkazovací způsob i u ostatních osob

let him do it ať to (on) udělá !

let me introduce dovolte mi představit !

let her go there ať tam jde (ona) !

Průběhový tvar

Ve všech časech a způsobech se vyskytuje kromě prostého I průběhový tvar, který označuje, že děj právě probíhá.

Tvoří se pomocí příčestí přítomného ( infinitiv+ přípona -ing) s příslušným tvarem slovesa be.

přítomn čas

I am speaking mluvím

she is coming přichází

you are coming přicházíte

minulý čas

I was speaking mluvil jsem

she was waiting čekala

you were coming přicházeli jste

Otázka a zápor se tvoří stejně jakou u pomocných sloves

Is peter reading the book čte Peter knihu?

Peter is not reading the book Peter nečte knihu

Is he not reading the book? nečte knihu?

V ostatních časech a způsobech se jen odpovídajícím způsobem mění tvar slovesa be .

Trpný rod

Trpný rod rovněž tvoří samostatné tvary ve všech časech a způsobech a vyjadřuje, co se děje s podmětem.

Skládá se z příčestí minulého a slovesa be v příslušné osobě a čase.

Přítomný čas

the restaurant is closed restaurace je zavřena

I am prepared jsem připraven

Minulý čas

the restaurant was closed restaurace byla zavřena

you were prepared byli jsme připraveni

Zápor

Kromě sloves v záporném tvaru ( not, do not) je možno zápor ve větě vyjádřit i zájmenem nožádný a jeho složeninami

I have no cigarttes nemám cigarety

they have no lessons today nemají dnes vyučování

nobody can help you nikdo vám nemůže pomoci

Tak lze zápor vyjádřit v zásadě dvojím způsobem:

kladným slovesem a záporným větným členem s no

there is no possibility neni možnost

záporným slovesem s kladným větným členem se zájmenem any

there is not any possibility neni možnost

Je-li tedy ve větě no a jeho složeniny, musí mít sloveso vždy kladný tvar, nelže použítnot nebodo not.

Minulý čas pomocných a způsobových sloves 5.8.

to be

Angličtina nemá "tykání" a pro všechna slovesa ve 2. osobě používáme pro přítomný čas slovesa být tvar are

to have

ve všech osobách má jednotný tvar had

v otázce a záporu lze užít postup jako u to be

stále častěji se prosazuje způsob s použitím do tj.did

to do

ve všech osobách má tvar did jako významové musí ke tvoření minulého času otázky a záporu používat pomocného slovesa do

can

ve všech osobách má stejný tvar could

Užívá se i k vyjádření podmiňovacího způsobu

K vytvoření vlastního minulého času se využívá také opisu

may

minulý čas lze vyjádřit opisem to be allowed to - být dovoleno = smět

must

nemá minulý čas, užívá se opisu pomocí have to

Minulý čas významových sloves 5.9.

tvoří minulý čas jednak nepravidelně kde je nutno tvary si zapamatovat a jednak pravidelně příponou -ed

pravidla pro pravidelnou tvorbu minulého času:

- u sloves končících souhláskou se k neurčitému způsobu přidává -ed

- končících nevyslovovaným -e se přidává -d

- končících na souhlásku a -y dochází ke změně na -i

-je li před -y samohláska nemění se

-jednoslabičných s krátkou samohláskou a souhláskou se souhláska zdvojuje

u přízvučného koncového - r a koncového -i se hláska zdvojuje vždy

Všechny osoby a čísla mají stejný tvar !!

Výslovnost koncového -d po

-samohláskách a znělých souhláskách (mimo d) jako [d]

-neznělých souhláskách (p,k.s,š,č) jako [t]

-po -t a -d jako [-id]

Čas minulý u pravidelných sloves v otázce a záporu

Otázka a zápor se tvoří stejně jako v čase přítomném pomocným slovesem ve tvaru did

V otázce a záporu se did v osobách a časech nemění a sloveso zůstává pak v neurčitém způsobu

Vkladné otázce pomocné sloveso odpadá, jeli podmětem otázky tázací zájmeno

who, what, which, whose , how much, how many

Průběhový čas 6.1.

Průběhový čas se tvoří minulým časem pomocného slovesa to be v příslušné osobě a přítomným příčestím slovesa s -ing

Otázka a zápor se tvoří bez to do

Označujeme tak děje, které v minulosti probíhaly a trvaly určitou dobu nebo které v minulosti probíhaly současně.

Trpný rod v minulé čase se tvoří obdobně časováním pomocného slovesa to be v minulém čase a příčestím minulým

Budoucí čas 6.2.

Budoucí čas se tvoří pomocí sloves shall v l. osobách jednotného i množného čísla resp. will v ostatních osobách a neurčitého způsobu významového slovesa ( bez to ).

Otázka a zápor se tvoří pomocným slovesem

Opisem lze vytvořit budoucí čas u velmi blízké budoucnosti , že se něco chystá, k něčemu se schyluje.

Tvoří se složeninou to be going + infinitiv

Průběhový tvar budoucího času označuje děj, který právě začne a bude trvat.

Tvoří se vložením pomocného slovesa be ve stálém tvaru mezi pomocné slovesoshall, will a průběhový tvar významového slovesa.

Trpný rod budoucího času je obdobný, pouze významové sloveso je v příčestí minulém

Předbudoucí čas 6.3.

Předbudoucí čas je v praxi méně obvyklý a jeho další tvary rovněž.

Vyjadřuje děje, které v budoucnu proběhnou před určitým dalším dějem nebo okamžikem.

Tvoří je pomocná slovesa budoucího času a infinitiv minulý.

Vyskytuje se i v průběhovém tvaru

a v trpném rodě

Podmiňovací způsob přítomný 6.4.

Podmiňovací způsob přítomný se tvoří z pomocných sloves should ( pro l. osobu), resp. would (pro ostatní) a neurčitého tvaru významového slovesa ( bez to)

Otázka a zápor

Některá způsobová slovesa mohu rovněž tvořit kondicionál:

V případě must je nutno použít opisu pomocí to have to

Rovněž lze v kondicionálu tvořit průběhový tvar

i trpný rod

Použije-li se should ve 2.a 3. osobě, mění to význam na "mělo by se!"

Naopak v l. osobě znamená ochotu

Podmiňovací způsob minulý 6.5.

Podmiňovací způsob minulý se tvoří pomocí pomocných sloves should resp.would + infinitivu minulého

Tvoří jej i slovesa způsobová

Má i průběhový tvar

a trpný rod

Průběhový trpný rod 6.6.

Průběhový rod trpný existuje jen v přítomném a minulém čase.

Tvoří jej příslušný tvar pomocného slovesa to be ( being [bíinÔ]) s příčestím minulým významového slovesa.

Přítomný čas:

Minulý čas:

Gerundium 6.7.

Gerundium je tvar, který se v češtině nevyskytuje. Má tvar shodný s přítomným příčestím.

V angličtině se často používá a vyjadřuje obvykle co se současně děje, že děj slovesa určitého probíhá a pod.

Má tvary přítomné a minulé, činné i trpné.

Potvrzovací otázky vyjadřují české " opravdu? " a pod.

V hovorové angličtině se často používají. Tvoří se dodatečnou otázkou, v níž se pomocné nebo významové sloveso opakuje spolu se zájmenným podmětem.

U pomocných a způsobových sloves se tvoří tato doplňková otázka jen jimi, u sloves významových pomocí do .

Pokud dává potvrzovací otázku mluvčí přímo ve větě, je tato v kladné větě záporná a v záporné větě kladná.

V rozhovoru může i partner vyjádřit svůj údiv , komentář ke sdělené skutečnosti podobnou doplňkovou otázkou.

Na kladnou větu je však tato " odpověď" " rovněž kladná, na zápornou větu záporná.