Přítomným prostým časem vyjadřujeme děje více či méně pravidelně se opakující.
Zásadně s přítomným časem nevyjadřujeme děje právě probíhající ani děje, u kterých se nepředpokládá opakování v budoucnu !!!
U přítomného prostého času jsou užívány tyto frekvenční příslovce:
| usually | obvykle |
| often | často |
| rarely | zřídka |
| always | vždy |
| seldom | málokdy |
| never | nikdy |
a výrazy typu every day, every night apod.
Slovesa v tomto čase mají tvar infinitivu bez částice to.
Pouze v 3. os. j. č. přibírají koncovku –s, po sykavkách -es.
Její výslovnost se řídí stejnými pravidly, jako výslovnost koncovky mn.č. podstatných jmen.
| He works every day. | Pracuje každý den. |
| He loves her. | Miluje ji. |
Frekvenční příslovce se vkládají před významové sloveso.
| I often see her. | Často ji vídám. |
| We usually have dinner late. | Obvykle večeříme pozdě. |
| He never comes late. | Nikdy nepřichází pozdě. |
Pomocná slovesa TO HAVE a TO BE se časují nepravidelně.
| jednotné číslo | ( stažené tvary) | množné číslo | (stažené tvary) |
| 1. I have got | ( I've got) | 1. we have got | (we've got) |
| 2. you have got | ( you've got) | 2. you have got | (you've got) |
| 3. he, she, it has got | ( he's got) | 3. they have got | (they've got) |
| jednotné číslo | (stažené tvary) | množné číslo | (stažené tvary) |
| 1. I am | (I´m) | we are | (we're) |
| 2.you are | (you're) | you are | (you're) |
| 3.he, she, it is | (he's) | they are | (they're) |
| He is at home. | Je doma. |
| He is selfish. | Je sobecký. |
| It is my thing. | Je to má věc. |
V případě slovesa to be se frekvenční příslovce vkládají až za něj.
| I am always at home. | Jsem vždy doma. |
| CAN | MAY | MUST |
| umět, moci | moci | muset |
nemění tvar v žádné osobě, tj. ani nepřibírají koncovku -s (-es) pro 3 os. j. č..
Zápor v přítomném prostém čase je u všech anglických významových sloves tvořen pomocí slovesa to do ve tvarech do not (don't), v 3. os. j. č. does not (doesn't).
To se vztahuje i na slovesa to have, tj. nepoužívá se tvar I haven't.
| I don't play. | Nehraji. |
| I don't know your friends. | Neznám tvé přátele. |
| I usually don't have got a big lunch. | Obvykle nemívám velký oběd. |
| He doesn't know your friends. | On nezná tvé přátele. |
Zápor slovesa to be se tvoří přidáním částice not> za příslušný tvar. :
| No, I'm not a pupil. | Ne, nejsem žák. |
| He is not here. | Není tu. |
Otázka v přítomném prostém čase se tvoří odlišně pro sloveso to be a pro ostatní slovesa.
U slovesa to be tvoříme otázku záměnou slovosledu podmětu a přísudku.
| Are you from Bohemia? | Jsi z Čech? |
| Is it warmer today? | Je dnes tepleji? |
U ostatních sloves se tvoří, včetně slovesa to have,pomocí slovesa to do.
Významové sloveso se nečasuje, tj. nemění tvar ani ve 3. os. j. č., ale tuto změnu na sebe přebírá pomocné sloveso ve tvaru does.
| Do you speak French? | Mluvíš francouzsky? |
| Does he understand? | Rozumí? |
| What do you study? | Co studuješ? |
Záporná otázka se tvoří přidáním částice not k pomocnému slovesu a má spíše vyčítavý smysl.
Překládá se pomocí slova cožpak.
| Do not (don't) you speak French? | Cožpak nemluvíš francouzsky? |
| Does not (doesn't) he understand? | Cožpak on nerozumí? |